Pondělí, 06 Květen 2013 12:00 Markéta Bartoníčková Publicistika

alt
Když jsme byli malí, zvířata byla našimi kamarády, ale pak nás společnost donutila je jíst, aniž by nám vysvětlili, co na talíři máme. Foto: Dana Fráňová

Několik let nejedly maso, před rokem a půl přestaly jíst veškeré živočišné produkty. Veganky Marcela Macháčová a Kristýna Smetanová vyprávějí, co je k tomuto životnímu stylu přivedlo, co jim vadí na chování lidí vůči zvířatům a proč je podle nich špatné pít kravské mléko.

 

Proč jste se staly vegankami?

Marcela: Mě a sestru k vegetariánství vedla láska ke zvířatům, kdy jsme si uvědomily, že není správné hladit psa, mazlit se s kočkou a jiná zvířata jíst. Stala bych se vegetariánkou určitě dřív než před sedmi lety, ale problémem byli rodiče a já jsem nebyla rebelující dítě, abych řekla, že maso jíst nebudu.

Kristýna: U mě to byla taky láska ke zvířatům. Nedávno jsem vyhrabala svůj deníček z doby, kdy mi bylo jedenáct. Tam jsem měla napsáno, že mým největším přáním je, aby všichni na světě byli vegetariáni a zvířata už dál nemusela trpět.

Byly vaše začátky těžké?

Kristýna: Já jsem byla obrovský milovník masa, doma bylo na denním pořádku. Ale nebyl pro mě žádný problém se masa vzdát a když jsem byla vegetariánkou déle, maso mi dokonce zapáchalo. Měla jsem ráda mléčné výrobky, ale dnes je na trhu tolik náhražek, že není problém se jich vzdát. Navíc jsem se cítila opravdu skvěle, začal se mi zlepšovat zdravotní stav. Dřív jsem byla nemocná čtyřikrát do roka, teď za rok a půl veganství jsem měla jen lehké nachlazení.

Marcela: Mně maso bylo tak odporné, že jsem ho vůbec nechtěla. Lidi se mě ptali, co jím, když jsem ten vegetarián. Jím to, co vy, akorát si k tomu nedám to maso. U veganství jsem pochopila, jak velkou moc má síla přesvědčení. Dřív jsem žila na sýrech a jedla jsem je denně. Ale jakmile jsem nad tím začala přemýšlet, začaly se mi sýry hnusit. Promítaly se mi v hlavě obrazy, co se za tím skrývá. Když teď sýry vidím v obchodě, už bych si je nemohla koupit, protože bych se nemohla podívat do zrcadla. Vegany s úlevami nebo prohřešky neberu. Neuznávám, že si dá někdo v restauraci smažený sýr, protože nemají nic veganského.

Kravské mléko patří teleti, ne člověku

alt
Veganská kuchyně je mnohem pestřejší, než si většina masožravců myslí. Foto: Dana Fráňová

Co vám vadí na mlékárenském průmyslu?

Marcela: Šílená přešlechtěnost plemen, která nadojí obrovské množství mléka oproti masným plemenům. Ty krávy strádají, jsou uměle oplodňovány, po porodu by měly dojit a pak mít nějakou dobu odstávku, ale to se nedodržuje, oplodňují se stále dokola a po pěti letech skončí na jatkách a jdou do levných salámů. Normálně by se kráva dožila dvaceti let.

Kristýna: Pití kravského mléka je pro člověka naprosto nepřirozené. Člověk má pít mateřské mléko pouze v době kojení a kravské mléko je pro telata. Nejkrásnější je vidět malé telátko u své matky, jak pije z vemena, protože to mléko patří jemu. Krávy neskutečně trpí, mají záněty na vemenech, jsou dopované hormony, žijí v hrozných podmínkách, špinavé se válejí ve vlastních výkalech.

Marcela: Kráva nevidí světlo, nevidí trávu. Ty krávy, co jsou na louce, to je zanedbatelné množství a jsou to krávy masných plemen. Dojnice nejsou na pastvě. Mají záněty paznehtů, zkracují se jim rohy. Po porodu se krávě odebere tele, které se uváže tak, aby na něj kráva viděla, ale nemohla k němu. Ať si to každá matka představí a pak začne pít kravské mléko.

Kristýna: Porod je pro krávu stejně jako pro člověka náročnou záležitostí. Kráva si k teleti vytváří citový vztah. Viděla jsem dojemné video, kdy po několika týdnech vrátili tele jeho matce, která ho okamžitě poznala, začali se k sobě vinout a tele pilo z jejího vemene. Byla to nádherná záležitost, takhle by to mělo být.

Jak reagují cizí lidé, když se dozví, že jste veganky?

Marcela: Většinou se na mě lidi dívají stylem „my jsme ti normální a ty jsi ta divná“.

alt
Zpočátku jsem v pohodě zvládala, když přede mnou někdo jedl maso, ale teď za tím vidím to utrpení. Foto: Dana Fráňová

S jakou nejabsurdnější reakcí jste se setkaly?

Kristýna: Hodně absurdní bylo, když mi před časem jedna kamarádka říkala, co až budu mít dítě a budu ho kojit, že to taky není veganské.

Marcela: Nebo řeči „a co šelmy a co lovci mamutů“. To je úplně neporovnatelné. Neuvědomují si, že žijeme v úplně jiné době a že se nemůžeme srovnávat s šelmami. Až člověk půjde a vlastními zuby si to zvíře zakousne, tak ať si ho klidně jí.

Zvířata tu nejsou pro nás, jsou tu pro sebe

Jak se díváte na lidi, kteří jí maso?

Kristýna: Je to pro mě čím dál těžší. Ze začátku jsem zvládala v pohodě, když přede mnou někdo jedl maso, ale teď za tím vidím to utrpení a bolí mě to.

Marcela: Pokud člověk ví, co se za tím skrývá, ale nic s tím nedělá a je mu to jedno, tak se na něj dívám velmi zle, protože ten člověk podle mě nemá srdce. Pokud celou tu problematiku zná a je mu to jedno, tak je to u mě zločinec, je to u mě vrah.

Kristýna: Všichni tvrdí, že my jsme lovci, ale dnes lov spočívá v tom, že jdeme do supermarketu a maso si tam koupíme. Většina populace by dnes nebyla schopná si zvíře ulovit, podříznout a vykuchat. Zvířata se stala spotřebním zbožím. Nedávno jsem viděla jeden díl Prostřena, kde jedna paní vyprávěla, že její tatínek byl hajný a oni nikdy zvěřinu nejedli, protože to jsou přece krásná zvířata, ne jako ta na těch velkochovech. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může zvířata rozlišovat tímto způsobem. Zvířata tady nejsou pro nás, jsou tu pro sebe.

Poslední dobou začíná být v módě chovat prasátka, což je paradox, že člověk, který doma chová prase jako svého miláčka, si klidně dá k večeři vepřové a vůbec o tom nepřemýšlí. Dokonce jsem viděla rozhovor s lidmi, kteří prase chovají a dávají mu k jídlu vepřové, čímž ho vlastně nutí ke kanibalismu.

alt
Až si někdo vlastníma rukama uloví nějaké zvíře, ať si ho klidně jí. Foto: Dana Fráňová

Je nějaká šance šířit vaše názory dál?

Kristýna: Myslím, že šance tu je, i když to samozřejmě bude trvat. Lidi by si měli uvědomit, že produkce masa je neudržitelná i z hlediska ekologie. Na výrobu kusu masa se spotřebuje strašně moc půdy a vody. Lidi se nad tím budou muset zamyslet, protože na některých místech světa je hladomor a na druhém konci se lidé přežírají. Paradoxem je, že zelenina je dnes dražší než maso. Možná by si lidi měli uvědomit, že zvíře, když jde na jatka, ví, že na ně jde. Cítí strach, do těla se mu vyplavují hormony, které pak lidi s tím masem přijímají.

Marcela: Jde i rozpoznat, jestli v mase jsou stresové hormony, protože to maso je pak špatné. Takže se vyhodí a je to naprosto zbytečná smrt.

Jak obecně vnímáte chování lidí vůči zvířatům?

Kristýna: Když jsme byli malými dětmi, zvířata byla našimi kamarády. Ale pak nás společnost donutila ta zvířata jíst, aniž by nám někdo vysvětlil, co na tom talíři máme. Postupně jsme pak začali rozlišovat na pěkná a ošklivá zvířata, na ta, která se jedí a která se nejedí, se kterými se člověk doma mazlí.

Marcela: Nemám ráda ani to, když se zvíře bere jako kašpar, když ho lidi zesměšňují. Třeba zacházení se zvířaty v cirkuse je hrozné. Jak může být někdo schopný převážet žirafy? Obrovského majestátního tvora vyrve z přírody, převáží ho z místa na místo, aby ho vodil někde v manéži a hlupáci se tomu smáli.

 

Marcela Macháčová a Kristýna Smetanová patří mezi organizátory VeganFestu a na 17. května připravují akci 269 Solidarity Day - Brno.

 

Markéta Bartoníčková


Dodržujte prosím Kodex diskutéra.

Nejčtenější

Vyhledávání

Měli by mít politici možnost vystupovat na univerzitní půdě?




Staňte se fanouškem

 

 

Jste tady:   LeMUrNázoryPublicistikaPokud člověk ví o krutém zacházení se zvířaty, a přesto jí maso, je u mě vrah

Tiráž

Šéfredaktor: Filip Opálka Zástupce šéfredaktora: Jitka Janů Editoři: Kateřina Houfková, Jitka Koudelková, Pavla Melenová, Michaela Němcová, Dominika Vágnerová Fotoeditorka: Jitka Janů PR: Kristýna Drápalová, Pavla Melenová Korektoři: Klára Majíčková, Kristýna Matoušková, Michal Toušek, Pavlína Uhrová IT: Jakub Špiřík


Redaktoři: Zlata Bauerová, Kristýna Drápalová, Dana Fráňová, Zdeněk Ježek, Eliška Kolmanová, Kateřina Korčáková, Jan Kříž, Ondřej Myšák, Tereza Rašilovová, Anna Silná, Blanka Sauerová
Fotografové: Ester Dobiášová, Tereza Chrudinová, Jitka Karlišová, Lucie Sikorová, Jakub Špiřík

Vydavatel: Garrigue Media o.s., IČ: 26553961, Rybkova 19, Brno 602 00

O LeMUr.mu

Přinášíme studentům Masarykovy univerzity nejnovější informace o dění na fakultách, o univerzitních akcích a o kulturních novinkách v Brně.


Víte, o čem by LeMUr.mu měl psát, nebo se sami chcete stát naším redaktorem, fotografem či technikem? Napište prosím na redakce@lemur.mu.

Informace pro inzerenty